Je samozřejmě několik způsobů, dva nejběžnější jsou:
1. Začnete se o dané téma zajímat, koupíte
si literaturu, absolvujete kurzy, budete studovat, časem si sami
uděláte návrh i realizaci. Pozorujte, učte se
praxí, jednejte podle svých poznatků a užívejte si
to.
2, Pozvěte si Permakulturního designéra, který
Vám pomůže překlenout počáteční časově
náročné získávání
znalostí a dovedností. Vytvoříte společně
návrh, provedete realizaci. Dohodněte si občasné
návštěvy, kdy se provede potřebná údržba,
skonzultujete co je potřeba. Postupem času, jednoho
krásného dne zjistíte, že odborníka už
nepotřebujete, protože o zahradě ve které žijete vy, nemůže on
vědět více. Pozorujte, učte se praxí, jednejte podle svých poznatků a užívejte si to.
Několik zásad které ukazují, že jdete správným směrem:
Základní a hlavní zásadou je: V souladu s přírodou
Moudrý
člověk dokáže rozpoznat co může změnit a co je
lepší přijmout jako
dané. Přírodní zákony nezměníme.
Jsme součástí přírody a vyplatí se podle
toho zařídit. Pak je to jako jízda na kánoi po
proudu, moc se nenadřete, je to pohoda dovolená, stačí
usměrnit kurz, aby jste propluli peřejemi a kolem
velkých kamenů, občas přenesete přez jez nebo zažijete
adrenalin při sjíždění šlajsny, jinak se
líně vezete a kocháte okolím.
1. Princip Sukcese
Jedním ze základních zákonů, který
nedokázali přijmout a docenit jak velkopěstitelé, tak
drobní zahradkáři je princip Sukcese.
Pokud tento zákon pochopíte a naučíte se ho
využívat, ušetříte si obrovské
množství dřiny, z velké části vám odpadnou
nepopulární činnosti jako je pletí,
okopávání a rýč vezmete do ruky jen při
sázení, protože nebudete tak bláhoví, aby
jste bezdůvodně odkrývali půdu a ještě jí obraceli
vzhůru nohama. Navíc z toho všeho bolí
záda.
2. Každému co jeho jest
Zjistěte si jaké mají rostliny nároky (sucho,
vlhko, mokro, stín, polostín, plné
slunce...) a dopřejte jim aby se u vás cítily jako
doma. Odmění se vám tím, že se u vás budou
cítit jako doma, a dobře porostou. Vy budete mít
radost, ony budou rády, že máte radost. Proběhlo už
několik výzkumů, kdy bylo dokázáno, že rostliny
vnímají myšlenky a emoce a reagují na ně.
Takže láska k rostlinám se také
počítá. Stejné je to pokud plánujete
chovat nějaká zvířata, zkoušejte se do nich
vcítit, ptát se třeba: Chtěl bych se jako prase
válet v této krásně bahnité kaluži?
3. Proměňte hovno ve zlato
V přírodě vše neustále prochází
přeměnou, veškerý odpad je znovu použit. Smrt,
tlení a rozklad je předpokladem dalšího
života. Využijte na maximum jakýkoliv použitelný odpad co vám dá zahrada i dům. Pořiďte
si kompostovací toalety, využívejte šedou vodu k
hnojení i zavlažování zároveň. Kompostujte,
mulčujte. Úrodná půda je základem
jakýchkoliv pěstitelských úspěchů, zdravých rostlin a nakonec i vašeho zdraví.
4. Zakryjte holá místa
Viděli jste přírodu někdy orat? Někdy snad
zryjí někde kus divočáci, bažící po houbách, ale jakmile se obnaží kus půdy,
není to na dlouho. Přesně podle zákonu sukcese.
Holá místa můžete samozřejmě nechat jak jsou,
příroda se už postará. V zóně divočiny je to
dobrá strategie. Ale někde kde máme čerstvě vysazenou
zeleninu, trvalky, keře nebo stromky jsou dva lepší
způsoby:
1. vysít tzv. živý mulč (hodí se spíš ke stromkům a keřům), nejlépe
nějakou rostlinu nebo směs z čeledi bobovitých, která
obohacuje půdu o dusík a vytvoří celistvý
kompaktní koberec
2. mulč - což je zakrytí půdy nějakým organickým
materiálem, nejlépe několika vrstvami, pokud chcete
zamezit prorůstání těch několika zdatných borců
(svlačec, bodlák..)
Mulč (stejně jako pionýrské jednoletky) má
ovšem více funkcí, než jen zabránit
prorůstání plevele:
Chrání půdu před zářením,
vysoušením (půda pod mulčem zůstává i za
sucha vlhká), vyplavováním živin, navíc se
zcela sám postupně kompostuje a kyprá humózní
vrstva se zvětšuje. Více humusu = větší
schopnost pojmout a udržet vlhkost.
5. Žádné obracení půdy vzhůru nohama
Rytí a tomu podobné zahrádkářské
disciplíny, nikdy nepatřily k mým
oblíbeným. Jak mé srdce zaplesalo, když jsem poznal permakulturu a
zjistil, že je to zbytečné, nesmyslné až
kontraproduktivní počínání. Za prvé
odkrýváte půdu, což jsme už zmiňovali výše.
Za druhé tu nejsvrchnější,
nejúrodnější vrstvu dáváte dolů a tu
méně úrodnou zase nahoru. Za třetí bouráte
chodbičky, domečky a děláte chaos v životě a ve vztazích
mnoha půdním potvůrkám, které jsou pro vás
ochotny vytvářet humus 24 hodin denně, 7 dní v
týdnu a ještě je to baví.
6. Pestrost
Neboli druhová rozmanitost, vědecky biodiverzita. Čím
větší je, tím lépe. Vznikají
symbiotická společenstva rostlin, které se vzájemně podporují.
Taky škůdci vám toho tolik nesežerou jako na
monokulturním záhonku. Pokud je rostlinná
biodiverzita vysoká, lze předpokládat, že i hmyzí
říše se postará o vysokou různorodost a logicky je
velká šance, že hmyzáka - škůdce zmateného tou rozmanitostí a marně hledajícího
svůj salátový monokulturní ráj, schramstne
nějaký jiný hmyzák - predátor nebo třeba i žabák z jezírka. Ve zdravé zahradě
jsou přítomny všechny druhy a udržují se v
rovnováze, tak že úroda neutrpí
žádné významější škody.
7. Žádná umělá chemie
Umělá hnojiva, pesticidy, insekticidy, fungicidy
bývají někdy rychlým a z krátkodobé perspektivy efektivním
řešením. Účel světí prostředky. Mezi
zemědělci je dnes rozšířen názor, že bez chemie to
nejde. Mají částečně pravdu, protože pokud budou
přistupovat k přírodě jako k protivníkovi a ne
k partnerovi, potřebují zbraně.
Je důležité si uvědomit že když použijete insekticid,
zabijete nejen škůdce, ale s velkou pravděpodobností i
jeho predátora, byť není vidět, může být teprve v
larvím stádiu. Použitím fungicidu, likvidujete
plíseň, ale také všechny ostatní houby,
které sice nevidíte, ale kterých je ve
zdravé zahradě nepředstavitelné množství. Houby
které vidíte a sbíráte v lese jsou jen
špička ledovce. Zdravá zem
je protkaná houbovými vlákny,
které slouží ke komunikaci, možná dokonce i k
přenosu živin. Je to obdoba nervových vláken v
lidském těle nebo chcete-li internetu. Tato síť je na
chemii velice citlivá. Když to domyslíte do důsledku,
uvědomíte si, jak velkou chybu dělá zemědělec, když zoře
pole a postříká ho herbicidem.
Další věc je, že příroda funguje v trochu
jiném časovém měřítku než by si člověk,
přivyklý dnešnímu schizoidnímu tempu
představoval. Použijete-li chemii, výsledky jsou okamžitě
patrné a viditelné. To se v této době
počítá. Přírodní rovnováha se
tvoří pomaleji a jaksi nenápadně. Vytvoření
vyváženého ekologického systému může trvat
několik let, ale výsledek je dlouhodobý (posuďte
kolikrát musíte postřik opakovat, aby byl
účinný), což za nezávadné prostředí
a zdravé a chutné potraviny stojí.
