Užitková zahrada Celá zahrada je navržena tak aby nesla užitek, vychází to z principu vrstvení funkcí. (Viz níže) Další hledisko je, že bychom si měli uvědomit, co je pro nás tím užitkem, co chceme získat. Pěstovat zdravé a nezávadné potraviny? Nebo dáme přednost relaxaci, odpočinku, okrasnosti? Nebo chceme čistě přírodní džungli s nepatrnými zásahy, abychom se mohli na vlastní zahradě o přírodě co nejvíc naučit? Můžeme chtít i od každého něco. Nicméně je dobré poznamenat, že zahrada na které chci svůj čas hlavně prolenošit, mě nemůže zajistit potravinovou soběstačnost. Ovoce a zelenina se musí sklidit a zpracovat, louka potřebuje tak dvakrát do roka pokosit a shrabat, když jsou stromy a keře malé je dobré mulčovat... I na permakulturní zahradě je třeba pracovat. Důležité je, aby vás to bavilo. Dobře si hned na začátku uvědomit, co chci a co jsem ochoten dát. Práce je samozřejmě nejvíc při zakládání, postupem času, jak se aktivují vazby a koloběhy v ekosystému, některé činnosti odpadají, získáme tak více prostoru pro pozorování a učení se.
Okrasná zahrada. Jak už jsem poznamenal, v permakultuře neexistuje dělení na okrasnou a užitkovou část zahrady. Vycházíme z toho, že přírodní systémy jsou takové, že krása a užitek se zde snoubí v naprosté dokonalosti. V permakulturním designu se snažíme dosáhnout toho, aby každý prvek měl několik funkcí - stejně jako v přírodě. Krása přichází jaksi samozřejmě, mimochodem, bonus :-) Může to být jen příjemné překvapení. Nicméně je pravda, že měřítko krásy zcivilizovaného (nebo zmutovaného?) člověka je do značné míry založeno na potřebě řádu, pořádku a symetrie. Přírodní systémy mohou na nás někdy, hlavně zpočátku, působit trochu chaoticky, protože se řídí jinými zákonitostmi. Také nikdo z nás vlastně neví, jak vypadá přirozená - panenská krajina, protože ta ve které žijeme je umělá, po staletí přetvořená činností lidí. Nevíme jak vypadá přírodou vzniklý les, protože ty naše na které jsme zvyklí, jsou asi tak normální a přirozené jako velké obilné monokulturní lány. Odmala vyrůstáme ve zcela zcivilizovaném prostředí a to má velký vliv na to, jak vnímáme estetično a tedy i přírodní krásy. Nicméně mám zkušenost, že jakmile se začneme vážněji permakulturou zabývat, měřítko krásy se nám začne rychle měnit. Nejen měřítko, ale vůbec celé vnímání přírody.
Jezírko Vodní plocha je pro pestrost a tím i pro život na pozemku velice důležitá. Na každé zahradě by mělo být alespoň malé jezírko, bazének. Ovšem zapomeňte na sterilní chemizovaný koupací bazén, pokud vám jde o podporu života a minimální údržbu. Pro milovníky průzračně vody je tu ovšem dobrá zpráva: Jde to! Můžete mít dokonalé křišťálové jezírko s živou vodou. Taková voda má velkou schopnost samočišťění a my jí k tomu můžeme dopomoci vysazením vhodných vodních rostlin. A to je vše přátelé! Žádná elektrická energie na filtry, čeření a jiné nesmysly, zbytečné peníze za pořízení a údržbu. Zajímavé, že? Více informací na stránkách rybníkáře Kamila Cifery. Klikněte zde
Jedlý les je pojem který se často používá v permakultuře. Jako základ si můžete představit extenzivní ovocný nebo tvrdý sad (nebo obojí dohromady). Ideálně jsou zde stromy vysázeny tak, aby všechny měly dostatek slunečního světla a koruna byla všude "obtékána" vzduchem. Nejlépe se pro tyto účely hodí pravokořenné stromy, kterých se nejlépe po celý jejich dlouhý život nedotkne pila ani nůžky. Pokud totiž stromky už od mala neprzníte výchovnými a jinými řezy, umí si korunu vystavit tak aby byla dostatečně vzdušná a nesla tolik úrody, kolik je strom přirozeně schopný zvládnout, aniž by tím byl nějak zatěžován. Strom není neustále oslabován a může plně věnovat svou energii na obranu proti škůdcům. Je to chytré i z našeho lidského hlediska. O strom se od jeho vysazení už prakticky nepotřebujete starat. Velkými stromy to ovšem nekončí, na řadu přicházejí menší stromy a větší keře, kterými vyplňujeme vhodné meziprostory a to zdaleka nekončíme, protože zbývá spousta prostoru pod korunami, kde se uplatní malé keře a bylinné podsadby. Kdyby to nestačilo, ještě můžeme vhodná místa osázet nějakými liánami. Je na nás jaké použijeme rostliny, klidně všechny mohou dávat nějaké jedlé plody. Uvědomujete si ten rozdíl oproti konvenčnímu sadu? Na ploše kde normálně bývají pouze stromy a pod nimi většinou sekaný trávník (2 rostlinná patra), může vzniknout pestrá oáza života, která nás zásobí nepřebernými druhy ovoce (až 7 rostlinných pater). Džungle přitáhne mnoho živočichů, kteří zde najdou spoustu úkrytů. V případě že úrodu nestačíte sklidit, nemusíte se trápit, úroda bude tak jako tak využita.
Květnatá louka, jedlý trávník Další možnost jak si ušetřit spoustu práce. Na začátku malé trávníkové shrnutí: Trávník je monokultura, naprosto v nesouladu s přírodou. Ta se snaží tento neudržitelný stav okamžitě napravit - posílá pionýrské plevele, houbové choroby... přesně podle zásad sukcese. Nastupuje zahradník - bojovník - pro mnohé jistě hrdina. Trávník vyžaduje sekat když často prší, zavlažovat když je sucho, vertikutovat když je v něm mech, hnojit, stříkat herbicidem. A co z toho máte? Zelený koberec nasáklý chemií, chcete se válet? Děkuji, já ne. Ještě něco? .... Nepřijde vám to trochu ujeté? Květnatá louka se pokosí dvakrát do roka a shrabe. Seno můžete použít jako mulč tam, kde vám nevadí vysemenění lučních rostlin. Na větších plochách koste po částech, za léto při občasném kosení zvládnete i obyčejnou kosou obhospodařit docela velkou plochu. Také můžete vytvářet nekosené pásy, ostrůvky, vzniknou vám 100% bezúdržbové kvetoucí polykulturní záhony. Pokud chcete mít volnější plochu, kde si budete moci zahrát fotbálek, cestičky kde se budete víc pohybovat, budete zde sekat přeci jen častěji. Vznikne tzv. „Jedlý trávník“ což je v podstatě nízký luční porost, který sice není tak druhově pestrý, ale přesto je vcelku bezúdržbový (až na to sečení). Častým sečením se sami vyselektují rostliny, které to snesou. Podrobné info i s popisem rostlin, včetně jejich možného využití na stránkách permakulturisty Jaroslava Svobody - Klikněte zde
Keřové a trvalkové podsadby jak už jsem zmínil, se uplatní v jedlém lese. Jsou druhy které snesou částečný i úplný stín. Některé bobuloviny chutnají lépe, když rostou v polostínu. Další výhody: živý mulč, který není třeba doplňovat, některé mohou hnojit (bobovité), některé odpuzují škůdce (cibuloviny, vesměs aromatické byliny) a desinfikují půdu (měsíček, afrikán), spousta jich je jedlých a léčivých a mohou výrazně obohatit náš jídelníček o důležité minerály a stopové prvky, které v konvenčních potravinách (i v zelenině) jsou buď málo nebo vůbec, v neposlední řadě můžeme objevit zcela nové chutě.
Suché zídky, terásky, kamenné prvky vnášejí do zahrady opět větší rozmanitost. Nevyžadují mnoho péče (až tedy na to zakládání) a vypadají velmi dobře. Kameny za slunečných dnů absorbují teplo a ovlivňují tím místní mikroklima. Můžete toho využít pro pěstování teplomilných rostlin. Osázet je můžete středomořskými bylinkami (doporučuji umístit blízko kuchyně), nejlépe takovými, které zvládnou naší zimu, našemi původními skalničkami, léčivkami. Také plazi i jiná havěť tahle místa ocení.
